Výprava na travnaté břehy

   Lepší rybář ve vodě 

než ryba na suchu

(Hrochovic rodinné patálie VI)

     Už je to pár let, kdy mě bráška vzal poprvé na ryby.

     Jeho příprava na výpravu, jak svým ryboloveckým kratochvílím říkal, připomínala v mých očích okamžiky před bitvou. Maximální soustředěnost při navazování vlasců, klidná rozvaha při míchání boilies, odhodlanost poprat se o svůj rybářský flíček na břehu rybníka.

Nedomyšlená strategie

Večerní prozaická miniatura.

Pan Beček měl nádherný život. Na střední škole exceloval, přijali ho na práva, našel si skvělou práci, na účtu mu ležel milion čtyři sta dvacet dva tisíc pět set osmdesát dva korun.

Východ západu

Z roků jsou dny,

             

            z hodin vteřiny.

     Bylo už pozdě. Slunce zapadlo asi před třemi minutami a na šedý svět se snášela tma jako smuteční závoj. Jen pár zbylých paprsků ještě dopřávalo mrakům na obzoru růžovou koupel. Město se však ani zdaleka do postele nechystalo. Místo toho s prvními příznaky blížícího se šera jako by ožilo novým životem. Žlutým mdlým životem, který tvořil dokonalý kontrast světu, jenž se rychle propadal do temnoty.

Slepý řidič, holé neštěstí

Dokonce i tohle dobře dopadlo.

(Hrochovic rodinné patálie V)

     Babička měla odjakživa problémy s očima. Na kontrolách u očního lékaře létaly dioptrie sem tam a slovní spojení „chce to tlustší skla“ se v ordinaci stalo jakousi posvátnou modlitbou, či klubovým heslem. Babička vždy vyčítajícímu pohledu pana doktora nevěnovala přílišnou váhu a bídný stav svých fotoreceptorů sváděla na odkaz v podobě genetického balíčku, který jí zanechal tatínek. Marné byly domluvy, ať nečte knihy v přítmí, marné byly prosby, ať nekouká na zářící obrazovku televizoru tak zblízka. Babička, stejně jako všichni členové naší rodinky, měla zkrátka svou hlavu.

Ruku v ruce

Trocha melancholie neuškodí.

     Stojím na nábřeží a hledím do mlhy. Jako bych čekal, že ji uvidím přicházet po vodní hladině. Vlasy rozpuštěné, letní šaty nasáklé vodou. Je bosa a pomalými krůčky kráčí mým směrem. Pohled upřený na mou tvář. Neusmívá se. Modré oči se snaží proniknout do hloubi mé duše. Jako by to bylo možné. Duši jsem ztratil už dávno.

Pán výšek

Vůně výšek bývá neodolatelná.
(Hrochovic rodinné patálie IV)

     Dědeček býval nejen zručný řemeslník ale také zdatný zahradník. Když nad tím tak přemýšlím, zahradnické kořeny se dotkly životů každého v naší rodině. A to ať chtě, či nechtě. Ačkoliv já jsem spíš ten druhý případ a práce na zahradě pro mě vždycky byla spíš trestem než radostí, musím uznat, že na zahradě se stalo tolik věcí, které bys prostě nevymyslel.